Dub zimní - Quercus petraea, (Matt.) Liebl.
Strom středních rozměrů s poněkud zprohýbaným kmenem a protáhlou, nepravidelně utvářenou korunou, dosahující v příhodných podmínkách až 30 m výšky a průměru kmene 1 m. Dožívá se několika set let, avšak ne takového věku jako dub letní - Quercus robur, který může růst 400-500 let. Oba druhy dubů se od sebe dají dobře rozeznat například podle délky řapíku (krátký - dub letní, dlouhý - dub zimní), nebo stopek od žaludů (dlouze stopkaté žaludy - dub letní, přisedlé žaludy - dub zimní).

Je to dřevina evropského rozšíření, chybí ale na chladném severu a vynechává zejména celou východní, kontinentální část Evropy. Roste v nadmořských výškách od 200 do 750 m n. m. Dub zimní je světlomilná dřevina. Většinou roste v podmínkách značného nedostatku vláhy. Můžeme jej ale spolu s břízou najít i na místech zabahněných, s hladinou podzemní vody blízko povrchu.

Buk lesní - Fagus sylvatica, L.
Dřevina velkých rozměrů, s rovným válcovitým kmenem a nápadně hladkou, tenkou šedou kůrou. Buk dosahuje výšek kolem 35 m a průměru kmene 1,5 m. Dožívá se věku 200-400 let. Jeho kořenový systém je srdčitého tvaru, v půdě bývá proto dobře zakotven, a tak u něj dochází mnohem častěji ke zlomům než k vývratům. Buk je dřevina evropská, rozšířená především v západní, střední a jihovýchodní části kontinentu. Ve východní části úplně chybí. Ve střední Evropě je jeho přirozené optimum od 400 do 1000 m n. m.

Jedná se o dřevinu, která dobře snáší i velký stín, a málokterý z našich stromů se jí v tomto ohledu vyrovná. Buk má střední nároky na vláhu v půdě. Vyhýbá se oběma extrémům a chybí jak na půdách vysychavých, tak na půdách zamokřených.

Habr obecný - Carpinus betulus, L.
Strom středních rozměrů se štíhlou korunou a nápadně hladkou kůrou na svalovcovitém kmeni. Dosahuje až 25 m výšky a průměru kmene 0,75 m. Často však habr bývá mnohem menšího vzrůstu a někdy má i křovitý vzhled. Dožívá se asi 150 let, jen výjimečně více. Habr je evropská dřevina s centrem rozšíření v západní, střední a jihovýchodní Evropě. Nenajdete ji na chladném severu a severovýchodě kontinentu a neroste ani ve východní, kontinentální části Evropy. Na území ČR se vyskytuje od nížin až do výšky 800 m n. m.

Jde o dřevinu snášející stín, nikoli však v takové míře jako buk. Většinou dává přednost vlhčím stanovištím, jako jsou dna údolí, okraje luhů a stinné svahy. Nechybí ani na suchých, slunných a v létě vysychavých podkladech.

Mezi nejstarší z nich patří majestátní dub letní (Quercus robur) tyčící se v ostrém břehu nad pěšinou v příkopu hradu Veveří. Dub, jehož zasazení se odhaduje na polovinu osmnáctého století, je zřejmě reliktem prastaré výsadby při zakládání hradu a je tak pamětníkem pohnuté hradní historie včetně vydrancování hradu pruskou armádou. Stále vitální strom se honosí mohutným vybouleným kmenem a spíše užší, prosychající korunou.

Jen několik desítek metrů od dubu, v rohu nádvoří kaple Nanebevzetí Panny Marie, stojí dnes již bohužel suché torzo statného jilmu habrolistého. Tomuto třísetletému, ještě nedávno zdravému a velmi esteticky význačnému jedinci se zhoubná nemoc jilmů (grafióza) dlouho vyhýbala. Nakonec jí ale v roce 2009 podlehl i on a zmenšil již tak nízký počet těchto velmi vzácných, vymírajících stromů.

Popojdeme-li více k městu Brnu, za lávkou u hradu Veveří, v místě tzv. Junácké louky, můžeme na trase turistické značky v lesním porostu obdivovat více jak stoletý exemplář dubu letního. Statný a vitální jedinec je tak zcela určitě pamětníkem budování přehrady.

Na pravém břehu přehrady, v převážně smíšeném lese asi tři kilometry od hradu Veveří směrem k Přístavišti, lze v lese na okraji přírodní rezervace Jelení žlíbek narazit na památný buk lesní. Sto padesát let starý strom se vyznačuje vysokým štíhlým habitem a uchráněn od pily těžaře byl zřejmě díky tomu, že je hraničním stromem.

Když se vrátíme až za přehradní hráz, potkáme v úpatí Mniší hory v břehu silnice u zoologické zahrady dva mohutné exempláře dubu letního. Patrně se jedná o relikty zdejšího původního dubového lesa. Památné stromy se značně prosychající korunou jsou však stále životaschopné a působí opravdu impozantně.

Posledním mohykánem a zřejmě nejstarším stromem na území města Brna, je bystrcká lípa srdčitá rostoucí na návsi před restaurací U Šťávů. Majestátní košatá lípa už více jak tři a půl století dominuje náměstíčku a poskytuje příjemný stín hostům restaurace. Lípa má od báze dutý kmen prorostlý mnoha vzdušnými kořeny, kmen byl kdysi navíc stažen obručemi. Navzdory suchému stanovišti je lípa v dobrém zdravotním stavu a právem si tak zasloužila v roce 2000 titul Strom roku. Až budete pod její rozložitou korunou odpočívat, povšimněte si také sochy sv. Jana Nepomuckého, která památnou lípu příjemně esteticky doplňuje.
 

Lesy mají pro člověka nesmírný význam a plní řadu nezastupitelných funkcí. Až donedávna byla za hlavní funkci lesa považována produkce dřeva jakožto obnovitelného zdroje. S obecným zhoršováním stavu životního prostředí a globální ekologickou krizí však dnes na významu získávají tzv. mimoprodukční funkce lesa. Jsou to zejména funkce klimatické, vodohospodářské, půdoochranné, půdotvorné, krajinotvorné, rekreační a estetické. Kvalitní les dokáže dobře hospodařit s vodou a snižuje riziko povodní. Málokdo z nás si svůj smysluplný život umí představit bez existence lesa - z historie je známo mnoho kultur, které zanikly poté, co si vydrancovaly svoje lesy. Na území ČR patří 60 % lesů státu a stará se o ně státní podnik Lesy ČR, soukromé lesy představují 24 % rozlohy lesa a zbylých 16 % náleží obcím.

Stav našich lesů a jeho příčiny
Zdravotní stav našich lesů zdaleka není uspokojivý. Potíž není v odlesňování jako v mnoha jiných zemích (rozloha lesů v naší republice dokonce dlouhodobě narůstá), ale v jejich stavu a kvalitě. Lesy České republiky jsou ve své většině lesy umělé (90 %), převážně jehličnaté monokultury (les je tvořen především jedním druhem dřeviny). Přirozené a přírodě blízké lesy tvoří pouhých
10 %, často jsou chráněny jako lesní rezervace. Známky poškození vykazují zhruba dvě třetiny jehličnatých stromů a polovina stromů listnatých. Dochází k degradaci lesních půd, klesá zásoba živin, v ovzduší se stále drží vysoké koncentrace síry a dusíku, stoupá i jeho zatížení těžkými kovy, především olovem. Z prostředí našich lesů v posledních desetiletích ubylo mnoho druhů rostlin a živočichů, a tak snadno podléhají různým kalamitám (kůrovec, sníh, vítr).

Příčinu velmi špatného stavu je třeba vidět nejen ve škodlivých činitelích, jako jsou vítr, námraza, imise, hmyz apod., ale především v celkově výrazně snížené odolnosti lesních porostů těmto vlivům čelit. To je zapříčiněno zejména snížením druhové rozmanitosti vytvářením monokultur, vysazováním smrku v nevhodných podmínkách nižších a středních poloh, používáním nepůvodních druhů při výsadbách a neadekvátními způsoby lesního hospodaření, při nichž stále převládají naprosto nevhodné holosečné způsoby. Výsledkem je výrazně snížená ekologická stabilita lesů v ČR. Necitlivé lesní hospodaření v horských oblastech se pak spolupodílelo na vzniku tragických povodní minulých let.

Z přímých škodlivých vlivů na naše lesy zasluhují větší pozornost pouze dva: imise a přemnožená spárkatá zvěř. K prvnímu jevu dochází vinou vypouštění exhalací (emisí) především z průmyslových podniků. Imise oxidů síry a dusíku ve vzduchu zreagují a vzniklá kyselina sírová a dusičná dopadá ve formě kyselých dešťů na stromy, kterým poškodí chlorofyl (zelené barvivo) a ty pak umírají. Druhý negativní jev mají na svědomí hlavně myslivci. Ti spárkatou zvěř (zejména jeleny, muflony a srnce) přikrmují se sobeckým cílem - aby bylo na honitbách co střílet. Přemnožená zvěř pak plošně likviduje přirozené zmlazení a nechráněné sazeničky. Takto je poškozen každý pátý strom a náklady na ochranu stromků před zvěří a celkové škody způsobené spárkatou zvěří dosahují ročně stovek milionů korun.

Bez vlivu lidské společnosti by na našem území rostly listnaté a smíšené lesy s převahou buku, dubu a jedle. Smrky bychom nalezli jen v nejvyšších polohách. Srovnání rekonstruované přirozené / současné skladby lesů v České republice v %: - smrk: 11,2 / 52,4; jedle: 19,8 / 1,0; borovice: 3,4 / 17,0; modřín: 0,0 / 3,9; ostatní jehličnany: 0,3 / 0,2; jehličnany celkem: 34,7 / 74,5 - dub: 19,4 / 6,8; buk: 40,2 / 7,0; habr: 1,6 / 1,2; jasan: 0,6 / 1,0; javor: 0,7 / 0,8; jilm: 0,3 / 0,0; bříza: 0,8 / 2,8; lípa: 0,8 / 0,9; olše: 0,6 / 1,4; ostatní listnáče: 0,3 / 1,5; listnáče celkem: 65,3 / 23,4.

Možnosti nápravy
Řešením současné situace je obnova přirozených, popř. přírodě blízkých lesů. K tomu má směřovat tzv. trvale udržitelné lesní hospodaření. Přírodě blízké lesní hospodaření budoucnosti by se mělo pokoušet napodobovat procesy probíhající v přírodě a z lesa brát jen tolik, kolik toho dlouhodobě snese. Základní kroky k obnově by měly být:
- Při obnově lesa používat výhradně tzv. stanovištně přirozených druhů dřevin, tzn. takové druhy stromů, které v dané lokalitě přirozeně rostly (ponejvíce buk, dub a jedle).
- Snížit stavy spárkaté zvěře na únosnou míru. Za únosný lze označit takový stav, kdy odrůstá přirozené zmlazení a sazenice běžných dřevin bez ochranných opatření proti zvěři. Optimálním řešením je návrat přirozených predátorů (rys, vlk) do oblastí, kde naleznou podmínky k trvalému výskytu. Tomu zatím brání především myslivci, kteří je ilegálně loví.
- Změna způsobu hospodaření - přírodě blízké hospodaření v přirozeném lese zajišťuje trvalost a vyrovnanost dřevní produkce, v dlouhodobé perspektivě je dokonce ekonomicky výhodnější.

Nejpotřebnější změnou je ovšem změna náhledu naší společnosti na les. Zatímco lesní hospodářství se podílí pouhými 0,6 % na tvorbě hrubého domácího produktu, mimoprodukční funkce lesa nelze vyčíslit. K lesu proto musíme začít přistupovat jako k nenahraditelnému daru a nikoli pokračovat v současném kořistnickém přístupu, kterým snižujeme sami sobě šanci na zdravou budoucnost.